Vzdělávací obor ČESKÝ JAZYK A LITERATURA je spolu s cizími jazyky ukotven v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) ve vzdělávací oblasti JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE. Tato oblast má ve výchovně vzdělávacím procesu specifické postavení a patří ke stěžejním oblastem, neboť rozvoj komunikačních kompetencí a jejich osvojení si na určité úrovni není jen cílem vzdělávání, ale také nezbytným předpokladem přenosu poznání ze všech ostatních vědních disciplín. Kvalita ovládnutí českého jazyka má tedy vliv i na zvládání ostatních předmětů, neboť ve všech z nich je třeba číst, psát, pracovat s informacemi, chápat je, vyvozovat z nich závěry a ty formulovat. Kvalita osvojení jazyka souvisí také s mimoškolním životem žáků i s jejich budoucím pracovním uplatněním. Výuka českého jazyka má také význam při osvojování cizích jazyků, které se učí k mateřskému jazyku analogicky. Při výcviku cizího jazyka si lépe uvědomujeme některé aspekty mateřského jazyka, díky čemuž se v něm zdokonalujeme, vede nás to k jeho hlubšímu poznání. Výuka jazyka napomáhá k rozvoji myšlení, zejména k rozvoji abstraktního pojmového myšlení a logického myšlení (rozvíjíme slovní zásobu, formulování a vyjadřování vlastních názorů, prohlubujeme chápání informací, logické myšlení se uplatňuje při aplikaci různých algoritmů, při rozlišování významových vztahů, např. u některých vět vedlejších – věta příčinná a důsledková apod.). Vzdělávací obor Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání rozdělen do tří složek, které se však ve vyučování vzájemně prolínají. Jsou to KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA, JAZYKOVÁ VÝCHOVA a LITERÁRNÍ VÝCHOVA.

Obecné cíle předmětu český jazyk a literatura

Specifičnost předmětu český jazyk spočívá v tom, že učíme žáky pracovat s jazykem, který již do jisté míry ovládají na základě svého jazykového citu (samozřejmě to platí v případě, kdy je český jazyk zároveň mateřským jazykem žáků). Ve školním vyučování se snažíme o prohlubování tohoto jazykového citu. Naším cílem je používání jazyka kultivovat, vedeme žáky k tomu, aby jazyk ovládali uvědoměle, správně a funkčně, a to jak v mluvené, tak psané podobě. Posilujeme také pozitivní vztah k jazyku, neboť naším úkolem není jen vštěpování znalostí, ale také výchova postojů k jazyku.

Vzhledem k tomu, že výstupy jsou orientovány především k funkčnímu využívání jazyka, samozřejmě vyvstává také otázka, nakolik bychom měli tento praktický výcvik komunikačních dovedností doplnit jazykovou teorií. V minulosti byly snahy učit jazyk pouze teoreticky, či pouze prakticky v rámci komunikace. Ani jeden z těchto jednostranných výkladů se však ve školní praxi příliš neosvědčil. V současné době se kloníme ke kompromisnímu řešení, které v sobě zahrnuje jak výcvik směrem k praxi, tak nezbytné doplnění teoretickým výkladem, který toto praktické využití jazyka zkvalitňuje (zvýšené úsilí věnujeme na 1. stupni např. pravopisnému výcviku, neboť nedostatečná zautomatizovanost pravopisu a spisovného používání jazyka snižuje schopnost soustředit se v projevech na výstižné a jasné vyjádření obsahu). Ideální poměr mezi teoretickým výkladem a výkladem praktickým se stále hledá, nicméně vodítkem nám může být to, že vy vyučování bychom se měli snažit především o účelnost a v zájmu dodržení zásady propojení teorie s praxí bychom měli klást důraz především na ty poznatky, které mají spojitost se skutečným životem, protože jen takové učivo je didakticky opodstatněné.

Cíle jednotlivých složek jsou v RVP ZV (2021) vymezeny takto:

V KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÉ VÝCHOVĚ se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu.

V JAZYKOVÉ VÝCHOVĚ žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání.

V LITERÁRNÍ VÝCHOVĚ žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory o přečteném díle. Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu. Žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život.

Problémem českého jazyka na 1. stupni bývá to, že cíle jsou někdy příliš vzdálené, proto je třeba žáky motivovat zejména dílčími úspěchy a posuny směrem ke zvládnutí hlavního cíle.

Předmětem český jazyk a literatura realizujeme všechny složky výchovy, tedy složku rozumovou, pracovní, morální, estetickou a tělesnou.
Obecným úkolem rozumové výchovy je poskytnout žákům soubor vědomostí a dovedností z jazykové výchovy i všech vědních oborů, přičemž jazyková výchova je pro rozvoj lidského poznání a logického uvažování naprosto klíčová. Rozumová výchova dále rozvíjí poznávací schopnosti, rozvíjí logické myšlení a argumentaci, utváření vlastností, postojů, vztahů, zájmů a potřeb, rozvíjí touhu po vzdělávání i sebevzdělávání jako předpoklad pro získání dalšího odborného růstu.
Pracovní výchova zajišťuje formování vztahu k práci (tj. pracovní morálku) a potřebné technické vědomosti, dovednosti a návyky (tj. pracovní kvalifikace).
Morální výchova nastavuje morální normy (tj. soubor pravidel vzájemného chování lidí, které je závazné v určité době a v určitém prostředí). Do této oblasti můžeme zařadit např. pravidla mezilidské komunikace nebo využití mateřského jazyka pro utváření národního uvědomění, neboť národní jazyk je součástí národní identity.
Estetická výchova pěstuje schopnost vnímat, chápat, citově prožívat a individuálně hodnotit krásu v uměleckých i mimouměleckých dílech a vytvořit si k nim vztah. V předmětu český jazyk a literatura budeme tuto složku rozvíjet zejména v literární výchově, a to při práci s literárně hodnotnými ukázkami nebo ilustracemi.
Cílem tělesné výchovy je upevňování a ochrana zdraví jako předpokladu rozvoje tělesného a duševního vývoje. Sem patří např. vytváření psychohygienických návyků při čtení či psaní (jak správně sedět, jak držet psací náčiní, jak nastavit světelné podmínky atd.) nebo ochrana sluchu při sledování audiovizuálních ukázek. 

Výstupy vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura

Výstupy vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, tedy to, co by měl žák po absolvování předmětu zvládat, jsou v RVP ZV rozděleny do 3 období (1. období tvoří 1.-3. ročník, 2. období zahrnuje 4. a 5. ročník a 3. období trvá od 6. do 9. ročníku). 1. a 2. ročník slouží především k tomu, aby se dítě stalo školákem, aby poznalo prostředí školy a získalo základní školní návyky a dovednosti. Od 2. a 3. ročníku se žáci postupně seznamují se základy různých vědních oborů. 

Výstupy z předmětů jsou v RVP ZV formulovány pomocí tzv. očekávaných výstupů. Ty jsou stanoveny poměrně obecně, což mimo jiné způsobovalo nejasnosti ve výkladu, co do těchto výstupů zahrnout, nebo jakou úroveň po žácích vyžadovat, proto byl vytvořen dokument Standardy základního vzdělávání RVP ZV, který představuje návrhy cvičení určených k ověřování minimálnímu zvládnutí jednotlivých kompetencí na konci 2. a 3. období. Standardy základního vzdělávání tak poskytují dobré vodítko zejména pro začínající učitele.

Časová dotace předmětu český jazyk a literatura

Významnost předmětu český jazyk a literatura se odráží také v jeho časové dotaci. Na 1. stupni ZŠ jeho časová dotace výrazně převyšuje časovou dotaci ostatních předmětů.  Minimální časová dotace oboru Český jazyk a literatura je na 1. stupni ZŠ 33 vyučovacích hodin (v předešlé verzi RVP ZV disponoval předmět 35 hodinami, 2 hodiny byly v nejnovější verzi kurikula přesunuty do disponibilních hodin), na 2. stupni ZŠ 15 hodin. Rozvržení hodin pro jednotlivé ročníky si stanovují školy samy dle svých priorit. Minimální časová dotace pro jednotlivé předměty, která je stavena v Rámcovém učebním plánu, je pro školy závazná. V kompetenci škol je však také možnost posílit časovou dotaci předmětů tzv. disponibilními hodinami. Na 1. stupni ZŠ jich může být maximálně 16 (oproti předešlé verzi RVP ZV byly disponibilní hodiny navýšeny o 2 hodiny, které byly odebrány předmětu ČJL), na 2. stupni ZŠ 18. Při využití disponibilních hodin však musí být zachována celková povinná časová dotace pro daný stupeň základního vzdělávání, nesmí být překročena maximální týdenní hodinová dotace pro jednotlivé ročníky, avšak minimální týdenní hodinové dotace pro ročník musí být taktéž dodržena. Konkrétní počty hodin pro jednotlivé ročníky tak, jak si je škola naplánovala, musí být zakotveny ve školním vzdělávacím programu školy.

Rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé stupně škol jsou vytvářeny v souladu s Strategií vzdělávací politiky 2030+ a jsou zakotveny v zákoně č. 561/2004. Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školském zákoně). Rámcové vzdělávací programy a z nich vycházející školní vzdělávací programy jsou kurikulárními dokumenty, z nichž první zmíněné jsou tvořeny na úrovni státu, druhé na úrovni jednotlivých škol, které do nich promítají své individuální priority. Strategie 2030+ navazuje na předešlou Strategii vzdělávací politiky 2020, která nahradila Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílou knihu).

Zdroje:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Strategie vzdělávací politiky 2030+ [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelani-v-cr> [cit. 2021-08-19].
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Strategie vzdělávací politiky 2020 [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-vzdelavaci-politiky-2020-1> [cit. 2021-08-19].
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelani-v-cr> [cit. 2021-08-19].
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Školský zákon [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/dokumenty-3/skolsky-zakon> [cit. 2021-08-19].
Národní ústav pro vzdělávání. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [oline]. Dostupné na <http://www.nuv.cz/t/rvp-pro-zakladni-vzdelavani> [cit. 2021-08-19].
Národní ústav pro vzdělávání. Standardy RVP ZV [online]. Dostupné na <http://www.nuv.cz/t/zarazeni-standardu-do-rvp-zv> [cit. 2021-08-19].>
Národní pedagogický institut. Rámcový učební plán [online]. Dostupné na <https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10846> [cit. 2021-08-19].
PRŮCHA, J. a kol. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-546-2.
GRECMANOVÁ, H. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, rok neuveden. ISBN 80-85783-20-7.
SVOBODA, K. Didaktika českého jazyka a slohu. Praha: SPN, 1977.

Zdroje obrázků:
PPT Backgrounds [online]. Dostupné na <https://www.ppt-backgrounds.net/thumbs/book-facebook-face-book-for---slides-slides.jpeg> [cit. 2021-08-19].