Projevy dyslexie

Jak bylo uvedeno výše, dys- poruchy jsou způsobeny poškozením mozku, v důsledku čehož dochází k nesprávnému zpracovávání vjemů a to se projevuje následnou nesprávnou reakcí. V případě dyslexie se narušení týká především zrakové percepce a souvisejících kognitivních funkcí, dyslektici mají tedy problémy zejména s dovednostmi, pro které je zrakové vnímání důležité. Nejde však o narušení jedné oblasti, ale deficity můžeme pozorovat u různých zrakových schopností, důsledkem jsou proto různé projevy. Znalost těchto zrakových schopností i povědomí o tom, k jakým konkrétním dovednostem jsou využívány, je přitom klíčová nejen ke kvalitní diagnostice, která by na určité úrovni měla probíhat už ve škole, ale také při kvalifikované práci s těmito jedinci. Tyto schopnosti jsou u konkrétních jedinců narušeny různě a v různé intenzitě, což pro každého z nich vytváří velmi individuální obraz poruchy a indikuje také různou potřebu péče. Podpůrná opatření by měla být vždy cílená a pečlivě vážená, protože při jejich nadužívání nebo nesprávné aplikaci můžeme situaci ještě více zhoršit. Podívejme se tedy na to, o které schopnosti se jedná a jak se mohou podílet na různých projevech dyslexie.

SCHOPNOST ZRAKOVÉ ORIENTACE V PROSTORU využíváme při orientaci v textu (na řádku, v odstavci i na stránce, je důležitá také při vyhledávání informací). V důsledku narušení této schopnosti může docházet např. k tzv. kinetické inverzi, tedy k přesmykování slabik či písmen ve slovech, žák se může hůře orientovat v textu, obtížněji vyhledávat informace v textu uvedené atd. Deficit orientace se může projevovat také v nesprávném umisťování či vynechávání písmen, slabik nebo celých slov, interpunkčních i diakritických znamének, a to jak ve čtení, tak při psaní. Tím v těchto dovednostech vzniká nespecifická chybovost. Orientace v textu je pro žáky komplikovanější, jsou-li texty zhuštěny, naopak jim pomáhá, pokud je text poněkud provzdušněn. Podpůrným opatřením může být úprava textu (např. větší mezery mezi slovy i mezi řádky, barevné odlišení řádků u nejmenších čtenářů atd.). Při čtení pomáhá také podkládání textu záložkou.

Součástí schopnosti zrakové orientace v textu je také SCHOPNOST PRAVOLEVÉ ORIENTACE, která je pro řadu jedinců velmi problematická. Při deficitu této schopnosti může docházet problémům při čtení písmen b-d, statické inverzi písmen, číslic i dalších znaků při psaní (tzn. zrcadlové obrácení např. J, S, ?, 3). Pro zapamatování směru těchto znaků můžeme žákům vymýšlet různé mnemotechnické pomůcky (viz Reedukace dyslexie).

K přesmykování písmen a slabik ale může docházet také z důvodu narušené SCHOPNOSTI LEVO-PRAVÉHO POHYBU OČÍ, která je kombinací schopnosti zrakového vnímání a motoriky očí. Jedinci, kteří mají deficit v této oblasti, mají oslabenu schopnost plynulého pohybu očí po řádku. Jejich oční pohyby jsou těkavé, „skáčou“ z místa na místo. Problematická je pro ně také dostatečně dlouhá koncentrace očí potřebná k přečtení slova či slabiky. V důsledku toho dochází v jejich čtenářském projevu k nespecifické chybovosti. Ve čtení i psaní se opět může projevovat také např. nesprávným umisťováním či vynecháváním písmen, slabik, celých slov nebo znamének. Účinným podpůrným opatřením pak může být např. dyslektické okénko, které jedincům pomáhá usměrnit oční pohyby do konkrétního místa, ale také ukazovat, kde se v textu zrovna nachází.

Pro rozlišování konkrétních písmen jsou důležité další dvě schopnosti. V počátečním nácviku čtení je důležitá SCHOPNOST ZRAKOVÉ PAMĚTI, díky níž jsme vůbec schopni se naučit tvary jednotlivých písmen a pamatovat si také jejich zvukovou podobu. Účinným podpůrným kompenzačním mechanismem pro nácvik písmen je zde potom využití jiných druhů paměti, např. paměti hmatové (propojení vizuálního nácviku písmen s hmatovým vnímáním jejich tvaru, např. objíždění písmen prstem, modelování tvaru písmen, provlékání písmen provázkem atd.). U starších jedinců se pak tento deficit projevuje při pamatování si jakýchkoli vizuálně prezentovaných informací, což je pro ně značnou komplikací pro učení se z textových zápisů. Deficit zrakové paměti si ale tito jedinci obvykle přirozeně kompenzují v oblasti sluchové paměti, informace, které získají sluchovým vnímáním si budou pamatovat mnohem více, než je běžné u jedinců, kteří jsou zvyklí spíše spoléhat na svou paměť zrakovou. Podpůrným opatřením proto mohou být „zápisy“ namluvené na diktafon nebo jiné záznamové zařízení.

Další schopností důležitou pro rozlišování písmen je pak SCHOPNOST ZRAKOVÉ DIFERENCIACE (zejména rozlišování tvaru a polohy). Jedinci s deficitem v této oblasti mohou zaměňovat tvarově podobná písmena, případně písmena obrácená či otočená (např. b-d-p-q, k-h-l, n-m, n-u, M-W, a-e-o, 6-9, 3-8, 2-5 atd., ve vázaném psacím písmu pak h-k-l, m-n, 6-9, 3-8, 2-5 apod.). Percepce různých detailů je samozřejmě složitější u drobnějšího písma, zatímco zvětšení fontu pomůže zvýraznit také tyto rozdíly. Úprava textu zvětšením písemného fontu je tedy jedním z podpůrných opatření pro tento typ poruchy. Problematické čtení či zápis obrácených či otočených písmen může opět souviset také s narušenou schopností zrakové orientace v prostoru nebo pravolevou orientací. Narušena může být také schopnost diferenciace figury a pozadí, tedy vnímání toho, co je v textu tím důležitým a méně důležitým, ale v důsledku tohoto deficitu může být také oslabena schopnost v souvislém textu vyhledat konkrétní informaci.

SCHOPNOST ZRAKOVÉ ANALÝZY A SYNTÉZY je důležitá pro to, abychom dokázali rozkládat text na části (slova, slabiky, písmena), která nám usnadňují čtení, a také proto, abychom tyto jednotlivé části dokázali zrakově skládat do celků (písmena do slabik, slabiky do slov). Narušení této zrakové schopnosti výrazně komplikuje počáteční nácvik čtení, kdy se při čtení toto rozdělování slov na části využívá jak v analyticko-syntetické metodě (nejprve skládání písmen do slabiky, poté čtení slov po slabikách), tak v metodě genetické (skládání slov z písmen).

Výše popsané projevy související s konkrétními deficitními schopnostmi naznačují, že je pro dyslektiky čtení poměrně náročnou aktivitou, která je bude velmi zatěžovat a unavovat. V důsledku toho budou rychleji ztrácet koncentraci a dále nespecificky chybovat. Nárůst množství chyb bude přímo úměrný s nárůstem délky textu. Na začátku čtení, kdy lze předpokládat, že je dítě ještě plně soustředěno, bude chybovat výrazně méně než na konci delšího textu. Je-li porucha závažná, je proto nasnadě uvažovat o zkrácení délky textů. Nácvik delších textů by měl být rozdělen na části, mezi něž by měly být vloženy přestávky. Frekvence chyb se může měnit v závislosti na čase (na délce čtení), na stresu (např. pokud má dítě před sebou časově limitovaný úkol), na únavě atd.

Veškerá pozornost dyslektiků je často zaměřena na pouhé technické zvládnutí čtení, výrazně bude oslabeno čtení s porozuměním, které komplikují jednak právě nejrůznější chyby v textu, které jej činí pro žáka nesrozumitelným, ale také to, že se na pochopení nemůže dostatečně koncentrovat. Tento problém bude opět narůstat s délkou textu. Pro tyto žáky jsou problematičtější jakákoli textová zadání úkolů, jedním z podpůrných opatření by tedy mělo být také to, že si ověříme, zda předloženému zadání rozumí.

Čtenářský výkon je slabší v oblasti kvantity i kvality. Žáci čtou pomaleji, čtení nebývá plynulé. Déle jim trvá přechod od slabikování ke čtení celých slov. Již přečtené věty někdy načítají několikrát, protože až po přečtení celé věty zjistí, že informace nedává smysl a opětovným přečtením se snaží dopídit ke správné informaci, což je samozřejmě také stojí dost času. Někteří dyslektici mají problém zapamatovat si, o čem četli, případně je jejich reprodukce textu útržková, chaotická či nesprávná. Mechanická paměť může být celkově oslabena (problém jim může činit zapamatování data, časového údaje, seznamu informací apod.). Často také volí nesprávnou intonaci, čtou monotónně (intonace je vlastně zvuková interpretace čtení s porozuměním). U mladších žáků může v důsledku nesprávného frázování docházet také ke špatnému hospodaření s dechem, při čtení se mohou nadechovat na nevhodných místech (např. uvnitř slov).   

Dyslektici si velmi brzy začínají uvědomovat, že kvalita i kvantita jejich čtenářského výkonu pokulhává za ostatními žáky. Nejprve se to obvykle snaží zvládat zintenzivněním nácviku čtení, ale ten se pravděpodobně bude míjet účinkem. Pokud nejsou včas diagnosticky zachyceni a není s nimi zahájena speciální péče, začínají být čím dál více demotivovaní a ke všem aktivitám opřeným o čtení, budou mít čím dál větší odpor. Při neřešení situace se ale mohou přidávat i další problémy (propad výkonu, nechuť chodit do školy, záškoláctví, agrese atd.).

Při hlasitém čtení bývají dyslektici často nervózní, tuto nervozitu můžeme pozorovat většinou už před začátkem čtení. Z obavy ze čtení s chybami se mohou uchýlit ke špatné technice čtení, např. k dvojímu čtení (nejprve si slovo přečtou potichu pro sebe, pak teprve nahlas).

Aktivity, které jsou dyslexií ztíženy

Obtíže se ale mohou projevovat ve všech oblastech souvisejících s učením, neboť to se často opírá právě o čtení. Konkrétně se jedná o práci s předloženým textem i textem vlastnoručně napsaným. Problémem bude samotné čtení, pochopení přečtených informací včetně zadání úloh (problémem jsou obzvláště slovní úlohy v matematice), vyhledávání informací v textu, opis a přepis textu, pravopisná doplňovací cvičení (pokud je žák odkázán na to, že si text musí číst sám), samostatná oprava písemných prací (při nichž si žák čte text sám), vyhledávání informací v textu, učení se textových informací (např. ze zápisů v sešitě) atd. Komplikovaná pro ně může být organizace práce i sama sebe, na což mohou potřebovat více času.

Při vyšetření je nejprve třeba vyloučit jiné problémy, které mohou mít na čtenářský výcvik také vliv (ADD/ADHD, zkřížená lateralita, poruchy řeči, logopedické vady, fyziologické poruchy smyslových orgánů, zanedbání přípravy dítěte, nesprávné techniky čtení atd.).

Pokud je dyslexie diagnostikována, pak se dále zjišťuje její závažnost, tedy které funkce a které konkrétní schopnosti jsou narušeny a do jaké míry. Na základě toho se navrhují opatření, která se budou aplikovat při další práci. Pro stanovení následné péče je kvalitní diagnostika klíčová, neboť tato péče bude efektivní jen v případě, že budou problémy dobře zmapovány a zvolená opatření budou zacílena právě na ně. Je třeba si uvědomit, že dyslexii může způsobit nesprávné fungování celé škály kognitivních, percepčních a motorických funkcí, ale narušené nejsou vždy všechny. Dva jedinci se stejnou diagnózou dyslexie proto mohou mít různé obtíže (vzhledem k tomu, že jsou u nich narušeny jiné funkce a jiné schopnosti). K nápravným a terapeutickým opatřením proto patří stanovení toho, které funkce a schopnosti je třeba rozvíjet. Nebudeme se ale snažit jen o rozvoj těchto schopností a funkcí, posilovat budeme také schopnosti a funkce, které jedinci pomáhají jeho handicap překonávat. Pedagogicko-psychologická poradna na základě vyšetření sestaví návrh opatření pro rodinu i školu, která by měla dyslektického jedince podpořit při zvládání problémů s jeho diagnózou souvisejících.

Do těchto opatření bývají zpravidla integrována také opatření, která byla již před vyšetřením s pozitivními výsledky využívána rodiči a učiteli.

Reedukace dyslexie

Zdroje:
JUCOVIČOVÁ, D. ŽÁČKOVÁ, H. Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál, 2014. str. 176. ISBN 978-80-262-0645-3. 
Wikipedie. Dyslexie [online]. Dostupné na <https://cs.wikipedia.org/wiki/Dyslexie> [cit. 2020-10-09].

Zdroje obrázků:
1 FineArtAmerice [online]. Dostupné na <https://fineartamerica.com/art/olfactory+lobes> [cit. 2020-10-08].